Výuka probíhá v ruštině s ruskými studenty, žádná speciální výuka v angličtině není. Rusové se učí po skupinách, které jsou od začátku do konce studia stejné, takže se všichni mezi sebou znají a to i včetně učitelů. Styl výuky, věk studentů, psaní do sešitů A5, písemky v semestru, opisování, taháky atd. způsobují, že si člověk připadá, jako na střední škole. Neříkám, že to je tento styl výuky něco špatného, spíš nezvykle jiný, s výhodami i nevýhodami. Onehdá jsem přeposílal papírek vytržený ze sešitu s nápisem „Ahoj, jak je?“, ale tohle byl už fakt extrém

Přednášet se rusky řekne читать лекцию, na hodinách ruštiny jsme se tomu hodně smáli. Bohužel se opravdu v naprosté většině předmětů jedná o čtení u přednášejícího a psaní u studentů.

Zahraniční studenti jsou neobvyklí, a proto způsobují zájem nejen u studentů ale i učitelů. Je hodně znát, že jste něco jiného než ostatní. Cvičení i přednášky jsou povinné, ale při prezenci své jméno v seznamu nenajdete.

Pokud je vám tematika předmětu blízká a sezení na hodinách vám připadá jako ztráta času, zkuste se s vyučujícími domluvit, co všechno je potřeba znát nebo udělat, aby vám zapsali zápočet. Mnoho z nich vám zadá nějaký individuální projekt, domluví se s vámi na konzultacích a ukázkách dosavadního průběhu práce a pokud všechno uděláte, máte zápočet a v ojedinělých případech i kompletně zakončený předmět.

Určitě se na začátku výuky zeptejte, co všechno je třeba zvládnout k zakončení předmětu. Občas učitelé neví ani jestli bude předmět zakončen zkouškou nebo bez zkoušky (prostě Rusko), ale často se dozvíte zajímavé a obecně prospěšné informace, které vám později ušetří spoustu času.

• fsv
• fs
• fel
• fjfi
• fa
• fd
• fbmi

Ve vybavení není nic speciálního, ale také nic nechybí. Píše se na tabule, prezentace na počítačích ještě nedorazily, projektory jsou spíše neobvyklé.

Je znát výrazný nedostatek veřejně přístupných počítačových učeben. Ruští studenti mají limit cca. dvě hodiny za týden, kdy mají přístup k internetu. U zahraničních studentů tento limit není, nicméně dívat se do starých CRT monitorů s mizerným zaostřením oči dlouho nezvládají.

léto 2011 Na internet si můžete zajít do knihovny (nečekejte NTK :)) nebo do místnosti kde jsme se učili ruštinu (někde v prvním patře kousek od „menzy“ a bufetu), tam byly vždycky dva volné počítače a k vám jakožto k zahraničním studentům se chovají pěkně. Další možnost je si zajít na mezinárodní oddělení, kde vám také rady vyhoví.

Žádné wifi, ale občas bývá v kavárnách.

Ceny v menze jsou výrazně nižší, než kdekoli jinde ve městě, odpovídá tomu však i kvalita jídla a prostředí. Všechno má kašovitou konzistenci, včetně mletého masa. Díky tomu není nutný nůž, takže se jí pouze hliníkovou lžičkou a vidličkou. Mají skvělé polévky, převážně zeleninové (борщ, щи, …), ty jsem opravdu mohl. Platí se vždy hotově, průměrná cena kolem třiceti rublů, záleží co a kolik si vezmete. Pokud se najíte bez masa, dostanete se bez problémů i k deseti rublům. Na druhou stranu, vegetariánství je na Sibiři neznámý pojem. Občas se vám může stát, že paní u pokladny nemá na vrácení, tak vám napíše částku na papírek s tím, že až dojíte, tak si máte přijít, třeba už bude mít na vrácení. Ale nebojte, fungujeto. Dokonce se to jednou Adamovi přihodilo i v 'restauraci' :)