zpočátku jsme váhali, zdali má smysl auto kupovat nebo jestli by bylo lepší si ho jen občas půjčit. Díkybohu jsme si ho koupili, smysl to opravdu má. V USA obecně nefunguje veřejná doprava (v Kansas City MHD není, v Manhattanu jezdí minibusy od K-State), takže jakýkoliv pohyb byť jen po Manhattanu je bez auta nemožný. Pokud chcete jet do Walmartu, do kina, na večeři anebo třeba jen na odpolední výlet na jezero za městem, bez auta máte smůlu. Navíc se Vám určitě podaří vyšetřit pár víkendů na výlety, plus každý semestr je týden volna (se zameškéním školy to dá i cca 11 dní), k tomu samozřejmě měsíční winter break. Takže času na cestování je fakt hodně a půjčení auta v půjčovně je fakt drahá záležitost vzhledem k všemožným poplatkům, které si půjčovny účtují (viz. níže)

Chtěla bych přidat komentář člověka co si auto nekoupil: Se vším co je napsáno výše souhlasím. Bez auta v Kansasu se toho moc dělat nedá. Já jsem měla výhodu čtyřech amerických spolubydlící, které auta měly. Navíc jsem si pořídila kolo, kterým jsem se v rámci kampusu dostala všude v rámci pár minut. Cestování bez auta je možné. Jenom to vyžaduje více plánování. Amtrak (vlak) a Greyhound (bus) mají dost akčních nabídek a jezdí mezi všemi významnými městy a národními parky. Letadlová doprava není levná, ale také není extrémně drahá (doporučuji southwest airlines).

[2014/2015] V Manhattanu jako takovém je veřejná doprava, která ale nejezdí všude a jezdí velmi sporadicky. Pokud chcete mít možnost se normálně pohybovat po Manhattanu a okolí, pak si určitě kupte auto, složte se ideálně ve více lidech, nás bylo třeba 6 na minivan. Ideální je auto také používat na výlety během prázdnin(fall, winter, spring break) či o víkendech, my jsme takto procestovali téměř celé spojené státy.

Strávili jsme tři měsíce hledáním auta. Z toho tak deset dní jen na cestách a pokaždé jsme museli zatáhnout školu, protože bazary jsou otevřené jen v pracovní dny. Takže první tři měsíce jsme namísto cestování, které jsme měli naplánované, sháněli auto. Obecně se nás každý snažil natáhnout nebo nějak podrazit, např. když jsme si jedno z aut ověřovali podle VIN, tak jsme zjistili, že bylo dvakrát bourané, jindy byl zase zamaskovaný vystřelený airbag nebo se prodejce jaksi zapomněl zmínit, že nefunguje ABS. Prodejci čehokoliv jsou prostě všude na světě stejní. Jen náklady na hledání (cesty, prověrky VIN, prohlídky mechanikem atd.) byly asi $300.

Další stovky dolarů jsme ušetřily díky tomu, že nám jeden kamarád Američan, kterého jsme znali z dřívějška, půjčoval zadarmo jeho auto. Je tak pro orientaci – půjčení auta u Hertzu stojí se všemi poplatky (pojištění, poplatek za řidiče pod 25 let,…) zhruba $100/den.

Nejlepší místo kde hledat starší auto je Craigslist. Výhodně se dá nakoupit in na I70 Car Auction. http://i70autoauction.com/home.php

Text výše mi připadá trochu extrémní. Auto jsem koupil asi během 3 dní včetně hledání - na craigslistu. Výhodou samozřejmě je, když tomu člověk aspoň trochu rozumí a může si okouknout, v jakém je co stavu. Doporučuji se zaměřit na hodně levná auta, jsou v překvapivě dobrém stavu a na konci je snadno prodáte.

Hledali jsme na Craiglistu nejspíše tak 3 týdny v okolí Manhattanu, našli jsme vhodné auto - minivan pro 6 cestujících, na cestování ideální. Cena 2400 USD - plus jsme do oprav po cestování dali dalších tak 1500 USD. Auto jsme koupili ve třech lidech dohromady. Bydleli jsme spolu na apartmanu, tak to byl dobrý nápad. Vždycky jsme někoho poprosili, aby nás dovezli na místo prodeje. Autům jsme vůbec nerozuměli, tak jsme sebou brali i mechanika. Prvního jsme našli přes Craiglist, tomu jsme dali za prohlídku kupovaného auta 50USD (možná jsme mohli dát i méně, záleží). Mechanika Scotta pak potkali kluci v hospodě, Scott nám dost pomohl. Vždycky šlo o to alespoň prověřit, zda se zdá na autě všechno jakž takž. Třeba jedno auto mělo špatnou převodovku, ozýval se špatný zvuk při řazení, majitel auta to samozřejmě neřekl. Můžete taky zajet do servisu, taková předkupovací prohlídka úplně všeho vyjde na 150 USD. www.bluebook.com vám poví, jaká je přibližná hodnota auta. Auto jsme prodali na konci semestru za 2100USD v San Francisku. Vyplatí se pořídit auto i na jeden semestr. Bylo to skvělý. Daleko jednodušší cestování.

Měli jsme celkem štěstí, protože se nám podařilo auto koupit od 70tileté paní, která se ho zbavovala. Celou dobu ho měla v garáži a perfektně o něj pečovala.

Evropské a asijské značky jsou tady mnohem žádanější, tím pádem i dražší, ale zároveň neztrácejí tak rychle na ceně. Americká auta jsou na tom přesně naopak, trh je jimi přesycen a každá ujetá míle je na prodejní ceně znát. Navíc i jejich poruchovost je o dost vyšší. (Jen pro představu – kamarád ze Švédska koupil Dodge Interpid za $3500, investoval do něj dalších $1000, ujel 30000 mil a teď mu za něj nabídli $1500).

Automatická převodovka – Automatice jsme se bránili, ale zjistili jsme, že manuály se tady téměř nedají sehnat a naopak – prodat auto s manuální převodovkou je skoro zázrak.

Tempomat – nezbytnost. V Americe si zvyknete, že desetihodinová cesta není nic. Bez tempomatu by Vám upadla noha :). Najel jsem 28000km bez tempomatu a šlo to. Takže nebral bych tempomat jako nutnost.

Auta tady obecně jsou v lepším stavu v poměru k ujeté vzdálenosti. Proč? Většina mil se „natočí“ na dálnicích, kde se auto opotřebovává mnohem méně než na našich okreskách, navíc stav silnic je taky někde jinde.

Náhradní díly – měli jsme strach, že servis zahraničního auto bude dražší než u auta made in USA. Nakonec jsme zjistili, že ceny se v zásadě neliší.

Cena – nečekali jsme to, ale auta jsou tady stejně drahá jako u nás.

Koupil jsem americké auto - Tauruse rv. 2001. Stálo to pár korun, samozřejmě na víc vyšel servis, ale to je logické. Na craigslistu jsme se kontaktovali, hned ten den jsem jel na kole na obhlídku, večer se rozhodl, vybral peníze a zaplatil auto. Zajet do pojišťovny (měl jsem AmericanFamily), pak na dopravní inspektorát pro značky (na počkání) a můžete jezdit.

Na servis jsem se poptal v Autozone a doporučili mi jistého hispánce, který mi práci, která by normálně v lepším servisu (CarClinic atp) stála $1000, dal za $500. Poptejte se tam.

Nebojte se o pomoc při nákupu požádat některou z host rodin, pokud autům moc nerozumíte. Většina z nich už několik aut v životě určitě kupovala a určitě vám rádi pomohou.

Po koupi je třeba zařídit přihlášení auta, pojištění, zaplatit dan za koupi a parkování na campusu.

Po koupi auta je třeba vyřídit pojištění a s tím pak jít na úřad. Registrace auta je velmi jednoduchá. Stačí doklad o pojištění, Bill of Sale, Title a doklad totožnosti. Zaplatíte spoustu daní a rovnou Vám vydají registrační značku.

Je v USA neuvěřitlně drahý. Všechny opravy a servis jsme si na našem autě dělali sami. Tím byly náklady minimální.

V případě, že váše auto indikuje Check Engine. Nechodte do servisu!!! V http://www.oreillyauto.com/site/c/home.oap vám zdarma půjčí počitač, který řekne co je špatně a často i poradí jak to zpravit.

V autozone (skoro všude jsou) vám to udělají sami, přijdou s diagnostikou a poví chybu a řešení. Doporučuji číst americká auto-fóra, spoustu věcí si opravíte sami.

my jsme prodali nakonec prostě přes inzerát (což je asi nejlepší možnost vůbec) který jsme podali 2 týdny před odjezdem, zkoušeli jsme ješte na aukci, což někdy může být dobrá možnost, ale nabídli nám málo, bazarům se pokud možno vyhněte, nabídnou vážně jen zlomek hodnoty auta, protože jim na tom naprosto nesejde a vydělají na to m pak třeba i 3000 dolarů.

Prodal jsem auto přes craigslist, za $1000, což bylo skoro o půlku víc, než jsem koupil. Večer jsem ho tam dal (poblíž New Yorku), druhý den prodáno, rychlé, bezstarostné. Teď už mi jen v pokoji visí značka :)