Sežeňte si kartičku SUICA jak nejrychleji to bude možné, ušetří vám spoustu starostí a času.

Jakmile dostanete od IC Center na Hosei Student Card, zařiďte si Pasmo a na něj jízdenku do školy (1 nebo 3 měsíční, pouze mezi konkrétními stanicemi). Při cestě po jedné z tisíce dalších tras různých drážních společností se Vám z Pasma odečítají peníze (dají se nabíjet na každé stanici).

Ak ste si to nezohnali doma, tak konvertory na japonské zásuvky sú pomerne lacné v sieti predajní elektroniky Yodobashi Kamera. Najbližšia bola pre mňa asi Yodobashi Akiba (pomerne bízko Kasai) ale Shinjuku je naopak neďaleko od Ichigaya kampusu. V Akihabare je navyše veľa ďalších obchodov s elektronikou.

Veľa Japoncov používa elektronické slovníky (aj na svoj jazyk ). Pohybujú sa od cca 10 000 do 40 000 yenov podľa slovnej zásoby a vymožeností. Lacnejšia (a možno dokonca lepšia) alternatíva je Kotoba slovník pre iPhone a iPod touch, ktorý je zdarma (a iPod touch sa dá kúpiť lacnejšie ako väčšina elektronických slovníkov).

Další věcí je mobilní telefon. Ve větších obchodech operátora Softbank se dá koupit základní model prepaid telefonu. Cena cca 6000 JPY za telefon + povinný kredit 3000 JPY na každé 3 měsíce. Smlouva se podepisuje na rok. V Japonsku mají skvěle sdružené sms a maily, takže přímo z mobilu lze bez připojení na internet odesílat a přijímat emaily.
http://mb.softbank.jp/en/prepaid_service/
Je ale naprosto nemožné si tohle zařídit samostatně, pokus nemluvíte japonsky. I s dvěma místními kamarádkami nám vyřízení trvalo několik hodin Taky musíte mít potvrzení z úřadu o pobytu, to vám vydají bez problému.

Kromě hloupého mobilu by mohl přijít vhod i datový tarif (zkontrolujte si, zda váš smartphone podporuje CDMA na frekvenčních pásmech, které se používají v Japonsku). Z předplacenek doporučuji buď b-mobile (1 (5) GB na měsíc a pak 64kbit) nebo So-net (2 GB na měsíc). Obě se dají koupit v Yodobashi Akiba a pro aktivaci obou potřebujete japonské telefonní číslo.

S mobilem můžete jít do banky (doporučuji pobočku Shinsei - 新生銀行 v Ginze a založit si bankovní účet. Pokud pobíráte JASSO, je nutné jej sdělit příslušným osobám ve škole.

Vlivem mojí chyby jsem místo do Tokia přiletěl do Osaky a to ještě o den později. Emirates mi v problémové situaci vyšly hodně vstříc. Důsledkem bylo, že jsem byl od samého začátku odkázán sám na sebe.

Velkým problém byla angličtina. Jakmile projdete branou letiště, neumí anglicky už vůbec nikdo. Navíc jste zde jako naprostý analfabet. Spousta nápisů je ve větších městech přepsána do latinky, ale spousta není.

Když mě bus vyplivl před Tokyo station, byl pro mě dokument „Information on your arrival“ naprosto stěžejní. Je totiž dvojjazyčně. Japonci sice neuměli anglicky a byli ze mě vyděšení, ale když jsem jim dokument strčil pod nos, ukazali mi kterým směrem se dát. Dormitory jsem tedy našel aniž bych potřeboval nějakého místního průvodce.

Chci zdůraznit, že tyto problémy jsem si způsobil já sám. A pokud někde neuděláte chybu, něco podobného se vám nestane. Za normálních okolností na vás na letišti bude čekat japonský student, který vám se vším pomůže. Tento text pouze demonstruje, že to zvládnete i sami.

Určite požiadať o sprievod. Ďalej odporúčam zohnať si pri prvej príležitosti mapu metra (ideálne aj s anglickými názvami staníc) ktoré sú zdarma na skoro každej stanici v priehradkách (nie vždy ale majú anglické názvy). Ďalej sa naučiť rozlišovať medzi vlakmi a metrom (ktoré sa nemusí pohybovať výlučne pod zemou) a zrychlenými spojmi (vlaky majú niekoľko stupňov, tie najnižšie nemusia premávať pozdĺž celej trasy, tie vyššie naopak nestoja všade a treba to sledovať). Ak bude váš doprovod vedieť dobre anglicky, tak sa odporúčam na tieto veci opýtať.

Jedním z formulářů, který budete vyplňovat před odjezdem, je žádost o vyzvednutí na letišti. Určitě doporučuji. Na letišti Vás bude čekat člověk ze společnosti, která toto dělá. Pokud bydlíte v Nakakasai, posadí Vás na autobus, ten Vás přiveze až k stanici metra Kasai, tam na mě čekal další člověk a ten mě dovedl až na kolej.

Pokud přistáváte na letišti Haneda, pak doporučuji autobusy směr Kasai (葛西駅) a Ichinoe (一之江). Zavezou vás až k zastávce metra, která je nejblíž ke koleji. Doprava z letiště Narita je o něco komplikovanější, nejednodušší (ale také nejdražší) je využít Keisei Skyliner, který vás doveze na Ueno (上野駅), tam přestoupíte na metro (Hibiya line, stříbrná) a následně na Tozai line. S využitím aplikace Yahoo! se dá najít spousta rychlejších (a levnějších) spojení, vyžadují však základní znalost japonštiny a také schopnost orientace, na což se po dlouhém letu nedá spoléhat.

Natalia Pokorná, Tokuyama College of Technology, Shunan, Japonsko

Měla jsem homestay (bydlení v rodině), bylo domluveno předem.

Roman Hujer, Hosei University, Tokio, Japonsko, 2010/2011

Můžete v jednom s formulářů vybrat možnost, že chcete aby vám univerzita pomohla s nalezením ubytování, nebo si ubytování nalézt sami. Já zvolil první možnost a bylo mi přiděleno dormitory v Kokubunji. Nutno poznamenat, že je Tokio (The 23 wards) a pak Západní Tokio. Kokubunji je ztraceno hluboko v západním Tokiu. Což ale zase dává smysl, pokud se od vás očekává, že budete trávit čas v kampusu Koganei. Pokud budete studovat v kampusu Ichigaya, přidělí vám dormitory v Nishi Kasai. Což je s trochou nadsázky na východ od Tokia. Pak existuje ještě ženské dormitory někde ve východním Tokiu.

V dormitory je zakázáno úplně všechno. Dlouhý seznam zákazů vám přijde již v předstihu mailem. Další zákazy doplní dormitory manager při úvodní prohlídce. O dalších zákazech se dovíte až časem. Vřele doporučuji spojenectví s nějakým studentem, který umí Japonsky a v dormitory již nějakou dobu bydlí. Ten vám pomůže seznam zákazů prioritizovat. Mě spoustu věcí vysvětlil jeden Tajwanec.

Koneckonců i úvodní prohlídku dormitory mi tlumočil Američan s japonskými kořeny. Dormitory manager stejně jako zbytek personálu samozřejmě anglicky neumí ani slovo. Mí kolegové z Francie absolvovali celou úvodní prohlídku dormitory plně v Japonštině (aniž by rozuměli slovo).

dagmar tkadlecová, Hosei University, Tokio

bydlela jsem v nakakasai (stanice kasai, východní tokio). pokud se poměry nezlepšily díky stížnostem, připravte se na plíseň ve sprše, podezřelé tmavé skvrny na tapetách toalet, zápach v horkých dnech a vypasené šváby. do pokoje vám taky polezou pavouci, takže doporučuju používat spreje co jsou k dispozici na chodbě cestou do sprch.

protože jsem se po příjezdu představila japonsky a pochopila a zareagovala jsem i na pár prvních japonských vět, komunikoval se mnou dormitory manažer výhradně v japonštině. pokud ale budete vypadat dostatečně nechápavě, většinou zavolá někoho, kdo vám to vysvětlí anglicky. největší průšvih jsou již ty zmíněné zákazy. když přijdete po půlnoci, nedovoláte se nikoho, prostě spíte venku (mc donald na stanici kasai je otevřený celou noc a stačí si dát jen jednu kávu). kolegyně zevnitř vám moc nepomohou, protože elektronický zámek je prostě vypnutý. vždy když jdete ven musíte tuto skutečnost dát najevo obrácením kartičky se jménem na magnetické tabuli. když se zpozdíte o pět minut na deadline výdeje večeře nebo snídaně, myjete nádobí. stravování, které máte v ceně, se hodí zejména na naučení se jíst pomocí hůlek, jinak nevím, který evropan by přežil snídani z rajské omáčky s kuličkami z mletého masa. jako vegetariánka jsem kolejní kuchyň brzo vzdala, také proto, že jídlo bylo večer permanentně studené (vaří se v šest a pokud ve škole skončíte až v osm, nedá se svítit - jídlo se nepřihřívá) a vzhledem k celkové hygieně na koleji a několika nocem s žaludkem na vodě mi přišlo bezpečnější jíst jinde. umístění koleje není úplně šťastné, protože tozai line je druhou nejvytíženější tokijskou linkou a pokud začínáte ve škole první hodinou, užijete si nacpané metro. pozor na rapid vlaky, ty na kasai stanici nestaví.

kolejní internet je nepřiměřeně drahý a neuvěřitelně pomalý. když si chcete zařídit jiný, můžete, ale tenhle musíte stejně platit dál. zakázaný je skype, bit torrent a vůbec všechny peer-to-peer aplikace. na druhou stranu, to, že je používáte, se stejně zjistit nedá.

k sušení prádla jsou k dispozici sušičky (platí se sto jenů) a střecha (džíny máte v létě suché do hodiny), ale kolíčky si musíte koupit - mají úplně jiné než v evropě, protože prádlo se suší přímo na trubkách a ne na šňůře. doporučuji koupit si umělohmotná ramínka na sušení triček, otisky od obřích kolíčků se špatně rozžehlují.

nakakasai není jako kolej nic moc, na druhou stranu tam moc času nestrávíte - učit a pracovat na projektech se dá velmi dobře i ve škole a ve volném čase budete stejně někde venku.

Jiří Kugl, Hosei University, Tokio, Japonsko, 2010/2011

Já bydlel v Nishikasai a nemůžu si stěžovat. Čtvrť Edogawa, ve které se kolej nachází, mi velmi vyhovovala - byla relativně blízko centru a sama o sobě byla tak akorát rušná, aby v ní bylo co dělat, ale tak akorát klidná, aby se v ní dalo příjemně odpočívat. Spousta kilometrů parků (jeden, co vás dovede dlouhou procházkou zelení až k moři začíná pár set metrů od koleje), hodně restaurací, SevenEleven a další obchody + pošta přímo naproti koleji… podle mého moc fajn. Kolej sama byla taky vcelku milá, pokoj sice miniaturní (8 metrů čtverečních), ale stačil a výbava budovy byla rozhodně nadstandardní - nová společenská mísnosti zásobená čerstvou mangou s velkou plazmou a posezením byla asi největší libůstka, ale i velká lázeň v koupelně uměla čas od času potěšit znavené tělo. Pravidel, co by se mělo dodržovat, bylo sice dost, nicméně aspoň za tehdejšího vedoucího koleje se to nijak nehrotilo - snad jen ty dámské návštěvy byly vcelku přísně zakázány, ale noční zamykání koleje nebo takové blbosti nehrozily (pozor, na dámských kolejích se pravidla dodržují MNOHEM tvrději… upřímnou soustrast, drahé kolegyně).

Martin Krošlák, Hosei University, Tokio, Japonsko, 2011/2012

Tiež som býval na Nishikasai a ako povedal kolega, na internát sa sťažovať nedá. Pravidlá síce trochu pripomínajú naše stredoškolské internáty (asi preto, lebo veľa študentov tam ešte nemá 20). Čo povedala kolegyňa o Nakakasai už trochu neplatí. Pravidlá sa tam sice stále dodržujú tvrdšie ako na Nishikasai, ale zmenili sa správci a podľa toho čo som počul od dievčat to už nieje také zlé ako predtým.

Ak by ste šli na rok, budete pravdepodobne ubytovaný v Minamikasai, kde sú v pravidlách tiež prísnejší ako Nishikasai, ale dá sa to zvládnuť.

Zdeňka Havlová, FA ČVUT, Hosei University, Tokyo, Japan, LS 2011/2012

Ubytovaná jsem byla na pokoji na Nakakasai. Těsně před mým příjezdem se tam změnili správci a noví jsou naprosto úžasní. K ubytování máte na koleji i snídaně a večeře (pouze v určených časech), ale v období státních svátků se nevaří. I přesto nám v těchto dnech několikrát udělali grilovačku nebo uspořádali párty.
Na kolej si nemůžu stěžovat, největším problémem pro mě bylo to, že od půlnoci do 06:00 ráno se kolej zamyká a nelze se dostat dovnitř ani ven. Obzvlášť při práci v ateliéru nebo posezení v Izakaya (místní hospoda) jsem toto pravidlo neoceňovala.
Úsměvnou historkou je zmizení několika kusů mého spodního prádla z věšáku na střeše. Později chytili Japonce, který na střechu skákal z vedlejší budovy, kradl spodní prádlo a prodával je (menší japonská úchylka na použité spodní prádlo…). Nebezpečný ale nebyl, v Tokyu a Japonsku obecně jsem se cítila velmi bezpečně.

Adam Havel, FA ČVUT, Hosei University, Tokyo, Japan, LS 2011/2012

Stejně jako výše zminění kluci jsem bydlel v dormitory Nishi-kasai. Psaná pravidla jsou jasná, ale ve výsledku člověk zjistí, že ve skutečnosti jsou na této koleji mírnější. Ač byste se měli vracet do půlnoci, čip na vstupní dveře bude fungovat přes celou noc.

Jediná menší nepříjemnost pro mě byla, že se na koleji s nikým kromě ostatních exchange studentů nedorozumíte, pokud neumíte japonsky. Občas musíte se správcem vyřešit nějaké formality. Případně pokud máte zájem zařídit si internet ve svém pokoji, budete o něj muset zažádat (vše v japonštině). Doporučuji se skamarádit s nějakým z exchange studentů, kteří většinou umí dobře jak anglicky tak japonsky, a v těchto situacích je poprosit o pomoc.

Karel Krajča, FIT ČVUT, HOSEI, Tokyo, ZS 2012/2013

Stejná kolej jako výše. Přivezte si UTP kabel. Jinak čip na dveře tam žádný nebyl, takže po půlnoci byl vstup do koleje zamknutý. Brzo ale zjistíte, že opozdilci přeskakují plot u kolárny v místě, kde kamera moc nevidí a pak vstoupí zadními dveřmi, které jsou přes noc otevřeny.

Lucie Houdková, FD ČVUT, Hosei University, Tokyo, Japan, letní semestr 2012/2013

Kolej pro holky fuguje trochu jinak, než ta kde bydlí kluci. Především manželský pár co to tam má nastarost se o vás stará jako o vlastní a jsou moc milý. Jsou tam čipy a pípáte si kdy odcházíte nebo když chcete někde zůstat přes noc + na to je ještě formulář který musíte vyplnit. Navíc pokud nedoratíte na kolje do půlnoci zavřou se dveře a máte smůlu, nedostanete se dovnitř, pokud si ovšem nezavoláte dopředu že nestíháte a přijdete pozdě. To je celkem ok, takže když se pak ukloníte a poděkujete. Jinak se otevřou dveře až v 6 ráno. Snídaně a večeře jsou na dormu, jídlo bylo většinou dobré, i když rýže pak začně lézt trochu krkem, ale doporučuji na ni nalít sezamový dresink, nám se to osvědčilo.

Anita Černá, FA ČVUT, Hosei University, Tokyo, Japan, letní semestr 2016/2017

Letos jsme bydlely na holčičí koleji Hirai, která je blíže centru a škole, než ostatní, také je čistá a docela příjemná, ale stejně jako ostatní koleje je zavřená přes noc od 12-6. Snídaně, večeře v ceně, mě japonské jídlo bohužel nechutnalo, ale ostatní byli více spokojeni.

Japonci jsou převážně velice snaživí, tak lze očekávat, že se vás někdo ujme nebo vám bude přidělena osoba znalá poměrů, která vám se vším pomůže (jak ve škole – internetový účet, průkaz do knihovny apod., tak i mimoškolní záležitosti – ukázat nebo zařídit průkazy - nemocnice, banka, knihovna apod.). Při komunikaci v angličtině je třeba být trpělivý.

IC pomůže se vším, ale trochu komplikovanější je pak se z toho zase odhlásit, zvlášť když to chcete trochu jinak. Na imigračním mluví relativně anglicky, ale na normálním úřadě vůbec, takže kdyžtak mít dobrý sebou někoho kdo umí japonsky nebo japonce co umí anglicky.

Po dohodě pro postgraduální studium není vyžadováno.

Z předmětů vám automaticky nabídnou ESOP classes. Pak je zde ještě další skupina předmětů GIS. O té se nedozvíte pokud se na ně přímo nezeptáte. Já jsem měl ještě zapsány předměty v Koganei o nichž jsem se dozvěděl pokoutným způsobem od Francouzů. Zápis pro mě probíhal tak, že jsem vyplnil excelovskou tabulku a poslal ji mailem panu Tanakovi. Zapisujete se až druhý týden. Doporučuji první týden obejít maximum předmětů na úvodní hodinu a až podle toho zvolit, co si zapsat. Následující se vztahuje spíše na magisterské a doktorské programy: Vřele doporučuji nechat si přidělit advisera a pracovat na nějakém research programu. Pro to ale musíte v předstihu poslat na HU Research plan. Doporučuji nechat si od pana Tanaky potvrdit jeho přijetí. Ideální je znát jméno vašeho advisera ještě před odjezdem. Kolegům z Fracnie research plan ztratila pravděpodobně jejich domovská univerzita a v důsledku toho nalezení advisera trvalo tři měsíce. Na požádání pro vás sestaví research group ze studentů z různých laboratoří. I když budete trochu bojovat s jejich ne zrovna dobrou angličtinou, odnesete si spoustu obohacujících podnětů.

Martin Krošlák, Hosei University, Tokio, Japonsko, 2011/2012

Ja som si musel predmety zapisovať dvakrát (z mne nepochopiteľný dôvodov) a to raz u pána Tanaku a raz na Graduate School of Computer and Information Science v Koganei. Dajte si záležať na tom, aby boli v oboch zápisoch tie isté predmety, inak vám na konci môže niektorý chýbať v Transcript of records.

Ohľadom výzkumu mi bolo naznačené, že nie vždy je možné nájsť niekoho kto by si vás zobral na starosť, takže ak máte niečo také v pláne, radšej si to dohadujte vopred. Ideálne cez pána Tanaku (a kohokoľvek na koho vás odkáže).

Zdeňka Havlová, FA ČVUT, Hosei University, Tokyo, Japan, LS 2011/2012

Do konce jednoho z prvních týdnů školy jsme museli do IC centra zaslat registraci předmětů, poté jsme měli ještě nějakou dobu na změnu této registrace. Měli jsme povinný počet předmětů - 8 -, ale protože jsem byla registrována na Graduate School, kde byl ateliér za více kreditů, nebyla to pro mě nutnost. S Department of Architecture byl malinko problém, protože tam nikdo neuměl anglicky a až po nějaké době mi pan Tanaka zprostředkoval advisory profesora T. Shimohigoshi. Tomu angličtina též úplně nešla, ale snažil se. Přímo z Dep.of A. jsem nakonec měla pouze Design Studio, protože jsem neuměla dostatečně japonsky a v žádném jiném nebyla možnost komunikace v AJ.

Se zápisem ESOP předmětů nebyl vůbec problém, dostala jsem se do všech, kam jsem chtěla. Povinnou součástí studia je pro exchange studenty japonština. Na Hosei přijíždějí převážně studenti, kteří již tento jazyk umí, někteří jej i studovali, takže naše česká skupinka byla jedna z mála, která neuměla nic Předměty z GIS pro mne byly zajímavější než z ESOP, ale bohužel v nich mají absolutní přednost studenti z této fakulty. Nedostala jsem se do několika předmětů, kam jsem chtěla, ale nakonec jsme byla s výběrem spokojená.

Karel Krajča, FIT ČVUT, HOSEI, Tokyo, ZS 2012/2013

Oproti minulým turnusům se tamní international center v čele s Hidemim Tanakou snažilo maximálně vyhovět při zápisu předmětů, a tak krom předmětů z programu ESOP, který je dělán speciálně pro exchange studenty, a předmětů z programu GIS (předměty všeobecného základu v angličtině), jsem si mohl vybrat i z nabídky cca. osmi předmětů z computer science, vyučovaných také v angličtině. Každý předmět je standardně ohodnocen 2 kredity a po studentech je požadováno, aby si zapsali min. 9 předmětů/semestr. Tento limit je požadován za předpokladu, že si student zapíše předměty jen z ESOP či GIS. Pokud si ale student zapíše i oborové předměty (z vlastní zkušenosti např. computer science nebo robotics), tak mu limit může být snížen.

Anita Černá, FA ČVUT, HOSEI, Tokyo, LS 2016/2017

Ze začátku se zdálo, že bude problém se vejít do vybraných předmětů z GIS protože tam chodí většina japonských studentů, ale nakonec nám v několika případech vyšli vstříc a zvýšili kapacitu. Předměty ESOP byly méně narvané a byly spíše určené pro mezinárodní studenty. Na fakultě Design and Engineering, bylo možné si zapsat pouze Design Studio, ostatní předměty byly pouze v japonštině.