Jak už jsem zmínil dříve, při cestě tam i zpět je super využít stopoveru. Fajn způsob jak zažít něco navíc za stejné peníze. Já letěl s Emirates. (Emirates dovolují 30Kg zavazadlo)

Roman Hujer, Hosei University, Tokio, Japonsko, 2010/2011

Cestou tam jsme si udělali stopover v Shanghai na cca 10 dní. Je to dobrý způsob jak si udělat prázdniny před začátkem semestru na Hosei a užít si ultralevnou Čínu. Zpáteční let Tokyo-London trval cca 12 hodin.

British Airways mají 23 kg kufru na check-in, do letadla pak 2 zavazadla - 23 kg a 8 kg (taška na notebook/kabelka).

Zdeňka Havlová, FA ČVUT, Hosei University, Tokyo, Japan, LS 2011/2012

Doporučuji cestovat s Lufthansou a ostatními členy Star Alliance, jelikož pro lety mezi Evropou a Japonskem nabízejí v ekonomické třídě 2×23 kg.

Tomáš Havlík, FIT ČVUT, Hosei University, Tokyo, Japan, ZS 2015/2016

Není vyžadováno nic speciálního. Před vstupem do země ovšem je třeba vyplnit formulář pro migrační, který je poskytnut již v letadle před přistáním letadla. Jsou požadovány běžné údaje jako jméno, číslo pásu, číslo letu, apod. Navíc ovšem požadují vaši adresu po dobu pobytu v Japonsku a údaje o kontaktní osobě v závislosti na účelu cesty (tj. osoba (domorodec), která se o vás bude starat).

Letiště v Dubaji je trochu překombinované. Myslím, že tam byla vstupní procedura nejkomplikovanější. Pokud zde budete jen přestupovat, tak se vás to netýká.

Letiště v Osace i vstupní kontrola proběhly bez komplikací. Ani přeložená kartička v pase jim nevadila. Dokonce jsem hned na letišti sehnal overnight bus do Tokia. Trochu předražený, ale co v takové situaci čekat. Ještě dodám, že jsem v kapse neměl ani jen a ani to nebyl problém. Bankomat byl v hale.

na naritě se dá orientovat velice dobře, po přistání vás požádají o vyplnění dotazníku o účelu pobytu, adresy v tokiu apod. budete se muset nechat vyfotit, což je po tak dlouhé cestě opravdu fajn, a taky dát otisky ukazováčků. naštěstí vás taky zbaví toho papíru, co se nesmí překládat.

kontrola zavazadel v japonsku je opravdu zábavná, hlavně pokud řeknete, že jste z české republiky („to je kde?“) a vypadáte poněkud podezřele (máte barvené vlasy a piercing). to se pak připravte na důkladnou prohlídku zavazadla, kdy vám přehrabou celý kufr včetně toaletních potřeb a vy můžete jen sledovat cestující s americkým pasem, co zavazadlo ani otvírat nemusejí. ale na konci se vám omluví. cestou zpátky už jen odevzdáte alien kartičku, kterou si s pomocí pracovníka univerzity pořídíte po příjezdu, dostanete do pasu razítko departed a je hotovo. pokud se do japonska vracíte, nezapomeňte na vyřízení re-entry víza.

Na Naritě se opravdu neztratíte, letiště je přehledné a vás jím stejně provedou pomocí šipek jako medvěda. Ani s úředníky jsem žádný velký problém nezažil, jen se holt psychicky připravte na to, že vám možná prohrábnou kufřík. Hodně doporučuju využít nabídky Hosei a předem si s nimi zjednat někoho, kdo vás na letišti vyzvedne a zavede na kolej, přeci jen systém metrovlaků je pro člověka po 20 hodinovém letu poměrně náročný na rozlousknutí. A přímo se na většinu kolejí nedostanete, čili přestupy vás čekají a aspoň na tu první cestu se domorodý průvodce docela hodí.

Ako už bolo spomenuté, ak je to vaša prvá návšteva Tokia, požiadať o sprievod vám môže ušetriť spustu peňazí a nervov. Inak, ak máte akú-takú znalosť japončiny (alebo niekoho kto vás s tým naučí robiť / google translate poruke) odporúčam pri plánovaní ciest používať Japonské Yahoo vyhľadávanie spojov.

Nic výjimečného, na imigračním obdržíte kartičku Residence Card (在留カード zaryu kado), vše ostatní je nutné vyběhat na městském úřadě.

Zdeňka Havlová, FA ČVUT, Hosei University, Tokyo, Japan, LS 2011/2012

Změny neproběhly, snad jen nějaká překvapení. Tím největším bylo, že angličtina není běžnou součástí každodenního života v Japonsku. I když se ji učí všichni na střední škole, prakticky neumí a nemluví.