Protože můj spoluvýletník Ondřej Zdvomka už napsal většinu praktických informací, pojmu tento report spíš jako reklamní:)
Na studijním pobytu v Argentině jsem byla v našem letním semestru 2013 a byla to pro mě nenahraditelná zkušenost. Argentina je krásná země, obrovská a různorodá, ale po pravdě na cestování vedle studia nezbývá moc času. Škola je to náročná, výuka probíhá v „turnusech“ ranní (9-13), odpolední (14-18) a večerní (19-23 hodin) a každý předmět v týdnu zabírá celý tento turnus. A učí se i v sobotu. Takže například celá sobotní dopoledne jsme věnovali typografii (tu jsme si zapsali z oboru grafický design). Nejdřív jsme se sešli (cca 120 studentů v jednom velkém atelieru) a ve skupinkách po cca 20ti studentech jsme konzultovali úkoly z minulého týdne. Potom se všichni sebrali a přesunuli se na hodinu teorie do úplně jiné auly v úplně jiném patře. Následoval návrat do ateliéru, zadání úkolu na příště, jeho rozpracování ve škole a ještě průběžné konzultace rozdělané práce. Podobně to bylo i v jiných předmětech (dokonce i ateliér měl teoretické vsuvky). Fajn na tom je to, že se celou tu dobu soustředíte na jednu věc a většinou i stihnete něco udělat. Stejně je tu ale většina práce domácí.
S Ondrou jsme si jako ateliér vybraly Cátedru Jaimes (každý učitel resp. vedoucí předmětu tu má svoji katedru), u kterého jsme dělali urbanistický projekt. Ten vedla Arq. Marcela Vio a asistovali ji Ruben Ruiz a Samira Attar (bývalí studenti z této katedry). S jejich vedením ateliéru jsme byla víc než spokojená, vždy se nám snažili pomoct najít cestu, vždy nás povzbudili a nikdy si mezi sebou nevyřizovali účty. Na hodiny přišlo i několik hostů přiblížit nám problematiku předměstí San Matin, kterého se náš projekt týkal. Ke konci semestru jsme společně letěli na výlet do kolumbijského města Medellin poznávat tamní nedávné urbanistické a architektonické zásahy. Program byl skvěle a pohodově naplánovaný, bydleli jsme všichni i s učiteli v hostelu u paní Luci a po večerech jsme tančili salsu v baru Tibidi Tabara nebo seděli na balkóně s kytarou a zpívali písně Fita Paeze a jiných argentinských národních umělců. Když jsme po návratu přišla do ateliéru, bylo samozřejmostí, že se s každým pozdravím jednou pusou na levou tvář. To je v Argentině pořád. Každý s každým, kdykoliv, kdekoliv se potkají, dají si tuhletu jednu pusu. I muži mezi sebou.
Tento ateliér vřele doporučuji. Také mohu doporučit typografii na katedře Gaitto, ale například designu osvětlení na katedře Sirlin se raději vyhněte. Osobně, kdybych měla volit znovu, zapsala bych si asi víc předmětů z jiných oborů, než je architektura. Když už jiné prostředí, tak i jiné, nové věci.
Co je v Argentině naprosto zásadní je maté. Nápoj gaučů (argentinských kowboyů) z Pampy. Pije se ze speciální nádoby (mate), speciálním kovovým brčkem (bambilla) a prodávají se různé druhy (yerba). Existují různé postupy přípravy a každý má ten svůj správný. V zásadě se mate naplní yerbou, zalije horkou vodou, vypije, dolije a pošle dalšímu a tak pořád dokola. Pijí ho všichni a všude a dřív nebo později vám někdo podá to svoje a podělí se s vámi. Možná vám bude připadat z počátku trochu hořké, ale věřím, že si ho zamilujete stejně jako Argentinu, Buenos Aires i obrovskou a desorganisovanou FADU.
Další podstatná věc je tu hovězí. O tom se rozepíšu příště, až si zas najdu chvilku na aktualizaci.