Závěrečná zpráva ze studijního pobytu na Ajou University v korejském městě Suwon

V mých očích je tato země především ekonomický zázrak. Korejská válka na začátku 50. let absolutně zdevastovala tento tehdy ne zcela prosperující stát. Američtí generálové předpovídali, že se Korea nevzpamatuje ani za 50 let. A dnes? Patří ke světovým špičkám ve výrobě lodí, polovodičů, elektroniky a automobilů. Vytvořila silné globální značky jako Samsung, Hyundai nebo Kia. Místní obyvatelé se mohou ve svém blahobytu měřit s vyspělými západními ekonomikami. A to si zaslouží obdiv.

Administrativa mi nepřišla nijak složitá, jen se všech stran (rektorátu, studijního oddělení, korejského velvyslanectví) zeptáte, co po vás chtějí za papíry a jak je máte získat. Potom je dodáte. Jeden komentář mám k předmětům, které si napíšete, že byste chtěli studovat. Nepřikládejte jim velkou váhu, stejně po příjezdu zjistíte, že půlka už je plná a druhá půlka se vám nehodí do rozvrhu. Ze mnou v Česku vybraných 4 předmětů jsem si nakonec zapsal jen jeden. Zbylé 3 byly úplně jiné.

Většinou má člověk před začátkem nového semestru dost času a proč ho trávit v Česku, kde ho trávil většinu let i předtím? Já jsem to udělal takto: Zhruba 2 týdny do začátku výuky v Koreji jsem odletěl do Tokia. Cena letenky do Seoulu nebo do Tokia se výrazně neliší. Prohlédl jsem si toto moderní starobylé město a pokračoval do neméně historického Kyota. Zdálo by se logické pohybovat se mezi japonskými městy superrychlým shinkansenem, ale jejich cenovka není pro východoevropana zrovna příznivá. Proto jsem s ním jel pouze jednou, pro pocit. Jinak doporučuji přepravovat se autobusem, jejich ceny jsou podobné, jako v Evropě. Z Kyota byla další zastávka v Hirošimě, protože tam spadla první atomová bomba, pochopitelně. Jako ubytování je podle mě všude na světě nejlepší couchsurfing. Použil jsem ho už v mnoha zemích a je to nejlevnější a nejzajímavější způsob. Umožní vám potkat se s místními lidmi a to přidává +74,3% k zážitku. Ze západní části Japonska je velmi jednoduché se dostat do Koreji, lodě odjíždějí velmi často z přístavů ve městech Shimonoseki a Fukuoka. Nejrychlejším cesta trvá asi 2 hodiny, nejpomalejší to zvládnou přes noc. Konečná stanice těchto lodí je velké korejské přístavní město Busan, že kterého je to co by kamenem dohodil do Suwonu, kde se nachází Ajou University. A tím kamenem dohodil myslím asi 5 hodin vlakem. Synové/dcery oligarchů mohou zvolit rychlejší vlak KTX, korejskou obdobu shinkansenu. Toto byl můj příklad, pro inspiraci. Vaše cesta může být i o hodně zajímavější. ;)

Důležitá poznámka ke zpátečním letenkám: I před svým prvním studijním pobytem v Rusku se mě někteří lidé snažili přesvědčit, že nejlepší je koupit si rovnou zpáteční letenku. To je největší hloupost, kterou můžete udělat! Jistě, zpáteční letenka je zpravidla levnější, než kupovat 2x jednosměrnou. Problém je, že přesně nevíte, co se může za jeden semestr přihodit. Třeba najdete lásku svého života a pojedete se představit jejím rodičům do Indonésie. Nebo se budete chtít připojit k expedici na Kamčatku, kterou organizují vaši noví přátelé. V podobných situacích by vaše zpáteční letenka byla velkou nevýhodou. U obou mých studijních pobytů se plány postupně měnily a byl jsem velmi rád, že mám volnost vrátit se do ČR libovolnou cestou.

Opět nic moc složitého. Předměty byste měli už mít zapsané, jejich online registrační systém se otevírá asi 10 dní před začátkem semestru. Tedy ještě v době, kdy v Suwonu nebudete. Já jsem se na to upřímně trochu vykašlal a vše jsem řešil až na místě, takže dostupných přednášek bylo méně, ale vybrat se dalo.

Za kolej na rozdíl od ostatních studentů nemusíte platit. Musíte ale zaplatit za ubytování výměnného korejského studenta v Praze. A cena je úplně stejná v obou případech. Takže je to vlastně jedno. Pokoje jsou dobře vybavené, máte všude internet (jak wifi tak kabel) a je možná o trochu spolehlivější než eduroam na ČVUT. Kuchyň na patře je relativně malá a často obsazená, ale zase si uděláte nové kamarády Pákistánce, Indy a Číňany, protože zápaďáci nikdy nevaří. A ještě jedna věc, která by vás možná nenapadla. I přes to, že vás od Blízkého východu dělí čtvrt zeměkoule, patra jsou tu rozdělena na pohlaví a za jakoukoli návštěvu na nesprávném podlaží vás čeká ukamenování. No teda jenom vás vyhodí z koleje. Naštěstí jsou tu kamery jen na pár místech a osobní kontroly v pokojích řídké (v mém případě 3x za semestr, pokaždé kolem 9 hodin večer), takže o nové zážitky se z důvodu strachu nemusíte ochuzovat.

Žijete na kampusu. Je tu vlastně všechno, co můžete potřebovat. Několik malých obchůdků, asi 5 různých menz (spoiler alert: podávají všechny prakticky to samé), knihovna se studovnou, lavičky, kde se dá kalit, nemocnice, Burger King i banka. Suwon je předměstí Seoulu asi jako je Plzeň předměstí Prahy. Takže moc ne. Suwon je sice se Seoulem spojen metrem, ale jeho zastávka je daleko a navíc jede takovou oklikou, že je lepší zvolit bus. Ten je v Seoulu možná za hodinu. Ale když je zácpa tak i víc. Čili dopravní spojení není špatné, ale asi tam nebudete jezdit každý den na nákupy.

Když jsme u nákupů, tak s nimi je to v Koreji zvláštní. Běžně jsem zvyklý zajít do nějakého velkého supermarketu, koupit nějakou zeleninu, maso, pár příloh a něco z toho uvařit. Zpočátku jsem se snažil v Koree dělat to samé. V Suwonu je mnoho velkých supermarketů jako HomePlus (vlastní ho Tesco), E-Mart nebo Lotte Mart. Ale všechny jsou jaksi prázdné. Jako ne že by tam nic nebylo, to ne. Mají většnou několik částí. První bude asi zelenina a ovoce. Ceny vypadají na první pohled příznivě. Než si uvědomíte, že to není za kilo, ale za kus. Takže za jedno jablíčko dáte jako u nás za kilo jablek. Ale to jsem nakonec vyřešil, později se o tom zmíním. Další částí supermarketu jsou ryby a jiná mořská produkce. Já to nejím, tak jsem jen procházel a obdivoval olihně a chobotnice, pro vás to třeba může být ráj. V masu toho moc nevymyslíte, protože by po vás nejraději chtěli, abyste si koupili půlku prasete, mých oblíbených „Dejte mi tak 150 gramů.“ tady neprojde. Asi největší část zabírají ruzné sušenčičky, brambůrky a jiné pochutiny. Vyzkoušel jsem jich mnoho a většina jich je takových zvláštních. Jsou to třeba podobné snacks jako byste našli u nás, ale chutnají prostě korejsky. Když to shrnu, velké supermarkety nenavštěvujte, není v nich prostě nic zajímavého.

Asijské země mají zvláštní ekonomickou zákonitost, kterou jsem dosud nepochopil. Nejlevnější věci najdete v malých krámcích nebo na trhu. Ale i přes velký vklad lidské práce a malé hodnotě průměrného nákupu jim to asi nějak funguje. Každopádně pro vás to znamená: nakupujte od babiček na ulici nebo v malých obchodech. Hlavně již zmíněná zelenina se tam dá najít mnohonásobně levněji. Hlavně, když kupujete ve velkém.

Appky na telefon/tablet vám můžou hodně ulehčit život. První věc, bez které se asi nehnete je KakaoTalk. Jedná se především o messenger ve stylu WhatsApp nebo Facebook Messenger. Používají to tam úplně všichni, dá se s tím telefonovat, apod. Korejci mají také ne úplně špatné mapy, konkrétně Daum Maps a Naver Maps. Mají hlavně neocenitelnou výhodu oproti Google Maps, že jdou stáhnout offline. (Google Maps mají tuto funkci v Koreji zablokovanou) Obě jsem používal hodně při hikingu, ale musíte je kombinovat, protože jim občas nějaké informace chybí. Jo a jsou obě v korejštině. Obecně doporučuji se jazyk rychle naučit alespoň číst, 100x vám to zvětší možnosti. Potom mají dvě aplikace na hromadnou dopravu, jedna se týká autobusů a druhá metra. Ale přesná jména už si nepamatuji. Zvlášť ta na metro je pěkná, počítá časy, ceny, dobře se ovládá. To by samozřejmě melo být základem každé takové aplikace, ale často to tak není.

Mobilní síť je všude, v metru i v horách, všude dostatečně rychlá. Akorát mi fungovalo jenom 3G. Pravděpodobně byl na vině poskytovatel, protože dokud člověk nemá Alien Registration Card (ano, opravdu se tak jmenuje), tak má velmi omezené možnosti jakou simku s jakým tarifem mu dají. Nějak jsem se tím dál nezabýval, byl jsem tam jen na 4 měsíce.

Očekával jsem předměty typu: „Tady máte jízdní řády, naučte se je, budou v midterm testu.“, ale bylo to trochu lepší. Měl jsem celkem 4 předměty:

Principles of Accounting - výborný předmět, hodně jsme museli počítat sami, učitel dával skvělé příklady a dost mi to pomohlo pochopit nějaké účetní věci více do hloubky

Korean 1 - vcelku dobrá výuka Korejštiny s roztomilou a vtipnou učitelkou, používala dokonce svoje vlastní učebnice, takže všechno mělo systém a na konci semestru už jsem byl schopen i něco trochu říct

Seminar in Global Management - takový průměr, první půlku semestru profesor vykládal, hodně dobře, o různých strategiích, které prováděly známé firmy pronikající na další trhy, občas úspěšně, občas neúspěšně, druhá půlka bylo peklo, kde měl každý přečíst pár nesmyslných věděckých článků a udělat z nich prezentaci, která vůbec nedávala smysl

Energy Conversion Technologies - zářný příklad, jak by předmět vypadat neměl, 4 různí učitelé, všichni neskutečně nudní, se akorát prokousávali svými desítkami slajdů úmorné hodiny a nakonec jsme psali test, kde mohly být otázky týkající se čehokoli, od prvotního hříchu po průběh transplantace operace srdce, ale tak to asi občas bývá

Ale hlavní je, že mi ze všeho dali A+, takže si nemůžu stěžovat. A předměty mi nezabraly prakticky žádný čas, klidně bych si ještě dva přidal.

Jestli chcete ochutnat psa, je Korea ideální zemí.