Ne, neměl jsem žádný zvláštní důvod. Moje hlavní podmínka byla jet co nejdál, zbytek vyplynul z možností. Díky našemu drahému studijnímu oddělení jsem přes hojnou prázdninovou komunikaci nestihl uzávěrku přihlášek na Taiwan a tak bylo jasno. K mému velkému překvapení jsem byl přijat prakticky ještě než jsem udělal jazykovou zkoušku - byli jsme totiž jen dva zájemci na (tuším) 4 místa. O tom si můžou nechat na jiných školách zdát - přijít a jet. Co jsem měl pak možnost ze zkušeností ostatních porovnat, je Ajou jednou z nejlepších možností v Asii (myšleno ze škol, se kterými máme bilaterální dohody).

Trochu jsem se bál angličtiny. Prakticky ji nepoužívám a teď to měl být na půl roku můj hlavní komunikační jazyk. Ano - některým mezinárodním studentům jsem moc nerozuměl. Ale sledovat výuku v angličtině bylo mnohem snazší než jsem čekal. Komunikovat s Korejci a Korejkami také, dokonce nás často oni využívali ke zlepšování jejich angličtiny (např. vás ve městě zcela náhodně zastaví dvojice studentů s tím, že si chtějí povídat anglicky nebo že mají na hodinu angličtiny za úkol zeptat se nás na pár otázek, atd.). Takže nemůžu říct, že by vás pobyt v Koreji posunul jazykově někam dál, rozhodně se ale rozmluvíte a bude to zábava.

O Koreji jsem nevěděl celkem nic, takže žádné zvláštní očekávání. Pojal jsem to spíš jako cestu do Koreje a zpátky.

Začalo to vzrušením při připlutí do Sokča a končilo to kdesi v Asii, kde se mi po Koreji stýskalo jako po domově. Mezitím to byly 4 bezva měsíce poznávání Koreje, korejské kultury a korejských lidí. Taky trochu studia, ale fakt ne moc; měl jsem 5 předmětů (v porovnání s ostatními mezinárodními studenty spíš nadprůměr), školu sice každý den, ale volna spoustu.

Rychle jsem pochopil školní systém i to, že stejně jako u nás mají dobré a špatné předměty i dobré a špatné učitele. Rozdíl je jen v tom, že korejská mentalita nedává příliš prostoru pro negativní kritiku, takže ani pro změnu. Povinná docházka a 2x zkouškové za semestr mě docela udržely v obraze a tak jsem to (stejně jako většina mezinárodních studentů) s učením nepřeháněl. Korejci se naopak učili téměř nepřetržitě.

Nejlepší byly školní kluby. U nás systém školních kroužků končí většinou se základkou, u nich jsou i na univerzitě. Popravdě nebylo vůbec lehké do některých klubů vstoupit; dá se to snadno představit u nás, kdy by do čistě českého zájmového klubu bez žádných mezinárodních ambic vstoupil někdo mluvící např. anglicky. Nebylo lehké účastnit se některých klubových akcí, ale byla to naprosto jedinečná možnost vymanit se ze sevření velké skupiny mezinárodních studentů a poznat opravdovou Koreu.

Jasně, není na to nálada pořád, pak tam jsou mezinárodní kluby, kde je přežití mnohem snazší. Se všemi jsem toho spoustu zažil a budu na to dlouho vzpomínat. Nebýt klubů, tak se možnosti aktivit v Koreji značně zužují.

V Koreji jsem dost cestoval, snažil jsem se využít volné víkendy a jet se někam podívat. Cestování vyjde docela levně, horší je to s plánováním. Brzy zjistíte, že se znalostí korejského písma je to mnohem snazší - a to obecně, vaši korejští kamarádi z vás budou mít taky radost. Základy čtení se dají naučit opravdu za pár dní.

Pobyt v Koreji a konkrétně na Ajou byl pro mě rozhodně přínosem. Člověk má na 4 měsíce možnost začít úplně jiný život, poznat úplně jiný konec světa, žít na pokoji ve dne v noci s třemi kamarády ze tří různých zemí, neustále se seznamovat s novými lidmi (protože oni chtějí poznat vás) a koneckonců se možná i něco naučit. Určitě bych jel znovu…